Třetí seminář/workshop organizovaný PVŠPS a konaný v Ateliéru radostné tvorby jednoznačně prokázal, že dvoudenní setkávání (17 hodin celkem), je optimální načasování, ve kterém dokážu vytvořit atmosféru důvěry a otevřenosti ke všemu nepředvídanému, co nás během těch dvou společných dnů může potkat.
Ze čtrnácti přihlášených žen dorazilo na seminář/workshop deset a z různých koutů republiky; Liberec, Litomyšl, Mělník, Mšeno, Plzeň, Praha, Třebíč, Vrané nad Vltavou. Všechny ženy byly buď přímo z pomáhajících profesí nebo se v jejich blízkosti pohybovaly, či do nich směřovaly. Výjimkou byla jedna žena z korporátu, jedna knihovnice a studentka prvního ročníku sociologie. Nečekaným překvapením pro mne byla ukrajinská psycholožka a ruská psychoanalytička. Všechny ženy byly vysoce motivované. Po celou dobu s velkým zaujetím malovaly, zároveň poslouchaly, co jsem jim vyprávěla a dále to svými zkušenostmi obohacovaly.
Pro mne je vždycky velké dilema nastavení poměru teorie/sebezkušenost. Myslím, že až tentokrát, napotřetí (s PVŠPS), jsem účastnice semináře/workshopu v žádném smyslu nezahltila a že povídání a malování byly v rovnováze. Potvrzením pro mne bylo, že na druhý den ženy přišly do ateliéru s úsměvem na tváři a dobrou náladou o půl hodiny dříve. Minule se trojice děvčat zpozdila o čtyřicet minut s tím, že se nejdříve musí v nějaké kavárně posilnit. A na úplně prvním semináři/workshopu PVŠPS byly některé ženy v neděli odpoledne už unavené. Tentokrát jsem nic takového nezaznamenala. Naopak. Všechny bychom spolu nejraději zůstaly co nejdéle. Malovaly a hovořily.
Během 17-ti hodin rozložených do dvou dnů jsme stihly čtyři metody:
plně individuální (metoda pohlednice a „smejvák“)
na půl individuální a na půl kolektivní (první část metody triangl)
plně kolektivní (druhá část metody triangl).
Mám spoustu dalších zajímavých metod jak pro individuální práci, tak pro kolektivní. Přemýšlím do budoucna o organizování skupinových víkendů.
Při kolektivním malování velkého obrazu akrylovými barvami na sololit 50x70 cm se mi podařilo rozdělit ženy do skupin přesně tak, jak jim to vyhovovalo. Dvě skupiny do sebe zapadly jako lego. Spolupráce se jevila jako zcela bezproblémová. Ve třetím případě bylo zjevné, kdo vzal otěže do svých rukou a kdo se podřídil. (Vrátily jsem se k tomu při celkovém hodnocení semináře/workshopu, ale jen tak, aby mohl být vyvolán AHA efekt, se kterým si každý může sám dále popracovat. Kdyby měl celý proces být využitelný např. pro HR, musel by být popsaný podrobně, protože i v té zjevně hladké spolupráci se daly vypozorovat momenty, z hlediska HR velmi cenné). Na všech třech namalovaných obrazech se objevila symbolika, někde až explicitně, která jako by naznačovala, že ve skupině chybí mužský element.
Vzhledem k přítomnosti dvou zmíněných cizinek jsem ponechala delší čas na zpětnou vazbu. Když přišlo na ruskou ženu, začala objímat tu ukrajinskou a obě plakaly. (Jejich země jsou ve válce). Myslím, že nejen pro mne to bylo neskutečně srdcervoucí. Proběhlo mi opět hlavou, že arteterapie jako způsob mezikulturní komunikace je neskutečně účinná, a že právě skrze ni máme šanci se dorozumět a stát se lepšími lidmi. Jako bychom v malém napravovaly to, co je v současné společnosti pochroumané. Jako bychom v touze se znovu propojit zcelovaly to zpřetrhané společenské předivo. A nejen obrazně, ale i doslovně. Ženy si hned na místě založily skupinu. Pochopily, že jednou věcí je naučit se nějaké nové metody, které si mohou odnést do své práce nebo svých domovů a používat je třeba jen jako pravidelnou psychohygienu a druhou, v této době snad ještě podstatnější věcí je, být součástí nějakého společenství, kde je člověk soucitně přijímaný, je mu nasloucháno a není souzený.
Během těch dvou dnů jsme otevřely řadu vážných témat. Věřím, že ženy, stejně jako já, mají o čem přemýšlet. Anebo, že navážou na prožité se svými psychoterapeuty, ke kterým řada z nich pravidelně dochází.
Kritika, o kterou jsem ženy žádala, abych věci mohla zlepšovat, nepřišla. Dostalo se mi jen velkého ocenění mé práce. Vážím si toho.
Poznámka: Všech deset účastnic mého semináře/workshopu si koupilo mou knihu. Můžete si ji také koupit nebo ji věnovat někomu jako dárek. A hlavně někdy přijďte na můj seminář/workshop. Nebudete litovat!
Commentaires