Když se mě paní Klára Sudová zeptala, jestli bych nechtěla uspořádat workshop pro děti v družině, byla jsem potěšena a bez váhání nabídku přijala. Pak jsem si vzpomněla na svá družinová léta a dostavily se obavy. Většina dětí se už i za mých časů v družině chovala jako kdyby byly utržené ze řetězu. Naštěstí to nebyl případ třeťáků ze z nejmenované základní školy.
Sedmnácti dětem jsem představila svůj Projekt D-Dům. (Skupinově pracuju maximálně s dvanácti lidmi. Někdy je holt nutné udělat výjimku). Všechny děti až na jednu dívenku se bez velkého váhání pustily do práce. Na samotné malování měly 90 min., pak jsme společně reflektovali proces malování i to, co se na obrazech objevilo.
Vzhledem k tomu, že pravidelně pracuju s předškolními a školními dětmi do devíti let, vnímám, jak velký skok ve výtvarném projevu může udělat jediný rok. (Děti z Rodinného centra Dobříšek malovaly s velkým nadšením tak roztomilé domečky, že se mi je na poslední chvíli ještě podařilo zařadit do připravované knihy o arteterapii).
Třeťáci malovaly domečky více diferencovaně. Dobře se dalo rozpoznat, zda práce byla dílem děvčete či chlapce. Děvčata více reagovala na mé zadání, v němž bylo obsaženo, že je také možné malovat dům snů. Při práci byla o něco pečlivější.
Terezka se okamžitě zasnila a nechala volně unášet. Lenka namalovala dům na stromě. Ester s rukou v ortéze „bydlík“ na kolech. Sára namalovala několik domů, protože by si prý přála, aby žilo více lidí pohromadě. Sofie malovala interiér i exteriér současně, což byl případ vlastně všech chlapců. Ti se zároveň drželi více „při zemi“. I když ne tak docela. Na jejich obrázcích se objevovaly schodiště, výtahy nebo žebříky v daleko hojnější míře než u děvčat. Často vedly do nějakého podkrovního pokojíku určeného pro hraní počítačových her. U některých děvčat se objevila sklenička s vínem i pivo.
Celkově vyznění obrázků je spíše relaxační, s viditelnou potřebou zábavy a trávení volného času podle vlastních představ. V jednom domečku je ústřední pes a ve dvou jsou ztvárněné postavy buď členů rodiny nebo sousedů. V Davidově domku jsou dvě koupelny se sprchou. Přál si, abych mu dodělala pozadí modré jako moře. Zasazení domu do nějakého prostředí (součástí instrukce) na většině obrázků buď úplně chybí anebo je minimalizované. Občas se objevují stromy, cesty, ploty jen vyjímečně.
Podle verbálního zhodnocení i soustředěnosti dětí na práci bylo zřejmé, že si proces užily. Dva chlapci se pustili do malování domu dokonce podruhé. Jiné děti si ještě chtěly vyzkoušet
Před ukončením jsem se zeptala všech dětí, kdo chce, abych domalovala na obrázku pozadí. Některé mou nabídku využily, s těmi jsem se domluvila na barvě, jiní si odnesly obrázek domů, tak jak ho namalovaly samy. Když se domečkům dá pozadí, vystoupí hlavní motiv a nejednou se v obrázku objeví něco dalšího, co volá po rozpracování. Antropomorfní prvky jsou díky specifické síti čar hůře rozpoznatelné, spíše se nabízejí postavy zvířat a možnost obrázek posunout do 3D. Taková možnost nenastane, když děti domeček vybarví, tzn., že malují exteriér.
Cílem Projektu D-Dům je podpora imaginace. Vytvoření přirozeně originálního obrazu, který drží pohromadě a ze kterého má dítě radost. Dům vytvořený mou metodou je každý úplně jiný. Je to dáno tím, že dítě na něco (na vlastní síť čar vytvořenou podle instrukce, kdy neví, k čemu bude dále sloužit), kreativně reaguje. Neposadím ho před prázdnou čtvrtku, která ho může zúzkostňovat a tím blokovat imaginaci. Výsledkem takového přístupu bývají často naučené domečky velmi podobné jeden druhému. A navíc děti nejsou dostatečně citově angažované při malování.
Projekt D-Dům má ještě jeden velký přínos; jasně ukazuje, že duševní obsahy jednoho člověka jsou jiné než duševní obsahy člověka druhého! Tady začíná, kromě jiného, porozumění pro naši jinakost.
I když jsem schopná z obrázků vyčíst některé charakteristiky osobnosti dítěte (v případě, že ho trochu znám), nebo jeho momentální citové rozpoložení, nevyvozuju z jednotlivé kresby/malby žádné závěry, jen dílčí, pro mne ale důležitá pozorování. Pokud s dětmi pracuju pravidelně např. jeden celý rok, tak si už určitou představu o dítěti i jeho rodinném prostředí udělat dokážu.
Comments